Knihovna

Tamara Kováčová. Pět pravidel, která jsou důležitá pro otevřené vzdělávání. 2016

http://otevrenevzdelavani.cz/tiskove-sdeleni-pet-pravidel-ktera-jsou-dulezita-pro-otevrene-vzdelavani/

Podstatou otevřeného vzdělávání je možnost mít materiály jiných autorů k disposici, stáhnout je, upravit, vylepšit a pak je změněné sdílet dále. Dochází tak k adaptaci kvalitních vzdělávacích podkladů pro požadovaný účel, zohledňuje se věk žáků a studentů či jejich jazykové možnosti. Z této otevřenosti těží ovšem i ti, co se chtějí vzdělávat neformálně – tedy mimo školní lavice.

Aby vzdělávací zdroje byly považované za otevřené, anglicky uváděné jako Open Educational Resources, musí splňovat pět podmínek:

1. Možnost držet kopii pro vlastní potřebu (retain) – právo kontrolovat změnu vlastního obsahu a možnost dalšího sdílení.
2. Používání (reuse) – právo využívat obsah včetně pozměnění formy (ve třídě, ve studjní skupině, ve videu, na webu apod.).
3. Úpravy (revise) – právo dílo přizpůsobit, změnit či přeložit do jiného jazyka.
4. Remix (remix) – právo obsah doplnit jiným obsahem a vytvořit tak zcela jiný vzdělávací zdroj.
5. Další sdílení (redistribute) – právo sdílet kopii díla včetně dalších úprav.

Pro svobodné šíření vzdělávacích zdrojů je optimální, aby autor umožnil co nejširší možnost dalšího využití. V případě otevřených licencí Creative Commons pro vzdělávací účely je proto nejvhodnější licenční varianta CC BY-SA. “Ta umožňuje jakékoli úpravy, komerční využití a zároveň neumožňuje omezit další úpravy. Tedy ponechává otevřenost pro další využití,” vysvětluje Tamara Kováčová, koordinátorka projektu Otevřeného vzdělávání z organizace EDUin.

Jako příklad uvádí Tamara Kováčová multimediální učebnici chemie E-ChemBook autora Jana Břížďály. Ten i přesto, že ji tvoří ze svých prostředků, dovoluje všem uživatelům, aby ji používali, nevadí mu, pokud ji upravují, a dokonce umožňuje i komerční využití díla.

Zdroj: Aliance pro otevřené vzdělávání, únor 2016